Poslední z mých krátkých básniček. Teď  tu zas dlouho nic nebude. Pomalu se tento blog  začne znovu proměňovat na tu pustou plán, kde přibude jeden bezobsažný příspěvek za rok. Už se na to taky těšíš, můj čtenáři?

 Tak a teď něco, co by se dalo nazvad poezií vyššího druhu - takový úryvek z mého pokusu o baladu. Okamžitě byl zavrhnut pro svoji jednoduchost a pochybný obsah. Moji skutečnou baladou, za níž jse dostala ve škole nejlepší možné ocenění( můj blog, můj hrad- můžu se tu vytahovat jak chci), sem možná taky někdy přidám. Teď se však budeš, můj jediný čtenáři, muset spokojit s touto nikdy nedokončenou temnosmutnou básní.

A znova! Další báseň inspirovaná přirodou a každodením životem se zde objevila. Samozřejmě si jí budou moct přečíst jen ti, kteří překonají svoji lenost a pomalu přesunou svou myš.... klik! Ukáže se vám má pseudo báseň či je prázdná stránka?

Jsme zpět! A s námi se vrací i náš skvělý tvůrce pezie! Jen račte, račte vstoupit! Odhodlejte se a objevte svět, nad kterým by i J. Žáček žasl!

A pokračujeme ve vydávání paskvylů poezie...

Stává se mi, že mé myšlenky se únavou rozutečou a tehdy se to začne objevovat. Vypadá to jako utržek z obrázku či jedno slovo vytržené z kontextu. Nenásilně je kladu vedle sebe, beze snah jimi něco sdělit, bez touhy poukázat na velikost mého ducha. Avšak malé častečky  špatně drží pohromadě, čím je jich více, tím rychleji se drolí rytmus i obsah. Nejvíce se k nim hodí styl říkanek, který svou nenánoročností obsahovou i ideovou užasně ladí s těmito bezejmenými kupkami slov. Budu je sem přidávat postupně, dle nálady a potřeby. A až doujdou, počkám dokud znovu nepříjdou....

Proč lidstvo neustále touží najít ve veškerém dění nějaký smysl? Proč se snaží pochopit nejskrytější tajemství lidstva i přírody? A kdyby to dokázalo, kam by to vedlo?

Nejspíše je to

Dneska v tramvaji na cestě domů mě něco napadlo. Bylo to natolik geniální, že jsem si po páté v životě přála mít sebou tužku a papír.  Byl to námět na příběh lehoučký, třepotavý a jemný. Bohužel kvůli své jemnoučké struktuře se mi během patnácti minut rozsypal v prach a mně nezbývá nic než blodit v pustinách mé mysli, jetli se tam někde neobjeví. Tam se však naléza myšlenky prachbídné nemající žádnou estetickou úroveň(otázkou je zda myšlenka může mít něco jako estetiku). Tenhle krátký komentář zaplní místo po ztracené myšlence na mém zas otevřeném webu.  A až ten prvotní  naleznu - možná dnes, možná zítra, možná za pět let- zapíšu si ho, pokud zrovna nebudu bez tužky a papíru....

Takže - jsem zpět. Trochu poklidím a pokud budu mít čas možná napišu dříve než za rok.  No, tedy spíše potřebuji nějakou vůli, víte. A ta se špatně hledá, takže mě nejspíše lenost znovu porazí a já se tu objevím až za pár let .