Svět bez náhod

Proč lidstvo neustále touží najít ve veškerém dění nějaký smysl? Proč se snaží pochopit nejskrytější tajemství lidstva i přírody? A kdyby to dokázalo, kam by to vedlo?

Nejspíše je to lidským strachem z neznáma. Začalo to už v pravěku, kdy člověk, pln strachu z prázdnoty, začal zaplňovat místo okolo svých řezeb v rohovině křížky. Posléze zaplnil neznámo množstvím bohů, kteří se nakonec slili do jednoho Všemohoucího. Vysvětlil si s nimi všechny jevy v přírodě i neobvyklé situace ve svém životě. Boží vůle řídila naše životy až do doby renesance, kde se vše vysvětlilo vědecky.

Ale co princip náhody? Pojem natolik nepochopitelný, že si pod ním můžeme představit všechno a nic zároveň. Je to jedna z nejsložitějších šifer na světě, a kdyby se jí někomu podařilo rozluštit, stal by se vládcem lidstva. Věděl by o každém vašem kroku a náhody by už nebyly překvapivé, staly by se jen součástí vašich předem nalinkovaných životů. Náhoda by se stala prázdným pojmem.

Bavilo by vás v takovém světě žít? Mě ne. Náhody jsou neuvěřitelně zajímavé, ať už dobré či zlé. Není nic lepšího, než se dozvědět, že odpadla první hodina, kterou zrovna nestíháte. Kromě toho by bez ní přestaly fungovat zákony schválnosti, kterými se inspirují vtipy. I velká část jiné zábavy spočívá v nepředpokladatelném vývoji. Různé dostihy, ruleta, ale i televizní soutěže potřebují k tomu,aby fungovaly, nečekaný obrat. Bez risku by nikoho nezajímaly, a proto by také postupně vymizely. A nejen ony, s rozšifrováním sytému neočekávatelného by lidé už úplně ztratili potřebu nějaké vyšší moci, což zahrnuje jak Boha, tak i různé přírodní síly, neboť by znali svůj i světový osud předem a stali se tak bohy. Fungovalo by to tak, že hned po narození byste dostali datový dokument, který by přesně popisoval celý váš budoucí život. Lidé by se chovali podle přesně narýsovaných osnov, všechno by věděli a to by vedlo ke ztrátě víry. Pokud nevěříte a pouze víte, že vše okolo vás je předem dáno, přestanete mít zájem o život, protože zjistíte, že jste jen figurkou v nějaké dokonale naplánované strategii. Veškeré vaše myšlenky a nápady vám nepatří, byly vám jen dány touto hrou.

Z toho vyplývá, že nalezení sytému v nahodilosti by lidem mnoho štěstí nepřineslo. Sice by se z celého světa stal jeden perfektně fungující mechanismus, ale člověk by ztratil sám sebe. Musel by přijmout fakt, že není nikým výjimečným a je jen jedna perfektně naprogramovaná součástka tohoto stroje. A za nějaký čas by si už nikdo neuvědomoval, že někdy nějaké lidstvo bylo. Nechejme si tedy pár záhad spolu s nahodilostí, aby nás neustále přesvědčovali o naší existenci, anebo mi nemusíte věřit. Pokud by lidé nepropadli hromadné apatii po zjištění svých osudů, náš svět by nejspíše beze změn fungoval dál, jen by asi vymizeli snílci a optimisté. Ty se totiž až příliš spoléhají na náhody a na štěstí, které by v novém světě přestali být funkční.

Toto vše jsou však jen odhady pracující s masou a ne jedinci. Pokud bych se zabírala jedinci, musela bych zohlednit jejich osobnosti a zcela jistě bych tak našla někoho výjimečný, kdo by se vzbouřil a snažil se změnit svůj osud. A kdo ví, kolik takových jedinců by nový svět vydržel.

/část z mé práce na humanidní studia/