Stává se mi, že mé myšlenky se únavou rozutečou a tehdy se to začne objevovat. Vypadá to jako utržek z obrázku či jedno slovo vytržené z kontextu. Nenásilně je kladu vedle sebe, beze snah jimi něco sdělit, bez touhy poukázat na velikost mého ducha. Avšak malé častečky špatně drží pohromadě, čím je jich více, tím rychleji se drolí rytmus i obsah. Nejvíce se k nim hodí styl říkanek, který svou nenánoročností obsahovou i ideovou užasně ladí s těmito bezejmenými kupkami slov. Budu je sem přidávat postupně, dle nálady a potřeby. A až doujdou, počkám dokud znovu nepříjdou....
ŘÍKANKA I.
Smekla se noha
lžíce padla
váza vadla
na břiše falda
a v duši kalba.
(p.s. všechny pravopisné chyby, které se možná v říkankách objeví, jsou záměrné)