A pokračujeme ve vydávání paskvylů poezie...

Stává se mi, že mé myšlenky se únavou rozutečou a tehdy se to začne objevovat. Vypadá to jako utržek z obrázku či jedno slovo vytržené z kontextu. Nenásilně je kladu vedle sebe, beze snah jimi něco sdělit, bez touhy poukázat na velikost mého ducha. Avšak malé častečky  špatně drží pohromadě, čím je jich více, tím rychleji se drolí rytmus i obsah. Nejvíce se k nim hodí styl říkanek, který svou nenánoročností obsahovou i ideovou užasně ladí s těmito bezejmenými kupkami slov. Budu je sem přidávat postupně, dle nálady a potřeby. A až doujdou, počkám dokud znovu nepříjdou....

Proč lidstvo neustále touží najít ve veškerém dění nějaký smysl? Proč se snaží pochopit nejskrytější tajemství lidstva i přírody? A kdyby to dokázalo, kam by to vedlo?

Nejspíše je to

Dneska v tramvaji na cestě domů mě něco napadlo. Bylo to natolik geniální, že jsem si po páté v životě přála mít sebou tužku a papír.  Byl to námět na příběh lehoučký, třepotavý a jemný. Bohužel kvůli své jemnoučké struktuře se mi během patnácti minut rozsypal v prach a mně nezbývá nic než blodit v pustinách mé mysli, jetli se tam někde neobjeví. Tam se však naléza myšlenky prachbídné nemající žádnou estetickou úroveň(otázkou je zda myšlenka může mít něco jako estetiku). Tenhle krátký komentář zaplní místo po ztracené myšlence na mém zas otevřeném webu.  A až ten prvotní  naleznu - možná dnes, možná zítra, možná za pět let- zapíšu si ho, pokud zrovna nebudu bez tužky a papíru....

Takže - jsem zpět. Trochu poklidím a pokud budu mít čas možná napišu dříve než za rok.  No, tedy spíše potřebuji nějakou vůli, víte. A ta se špatně hledá, takže mě nejspíše lenost znovu porazí a já se tu objevím až za pár let . 

Sedím u televize a mimózně se dívám na jednu kravinu za druhou. Bráška zbožnuje  Městečko Twin Peaks a já jsem slabá a nedokážu mu to vyrvat z ruky. Říkam si , dobře, po téhle kravině se budu dívat na něco normálního... Ne, bratr si pouští film Ostrov, který posléze přepíná na nějakou kravinu se Stevnem Segalem. Vzdávám to a odcházím o půl metru dál, kde si pouštím počítač. Ale zítra, tenhle boj o moc, vyhraju. 

Lidi, které miluji, mám chuť zabít. 

                               Ty, které nenávidím, chráním, obhajuji, a obdarovávám. 

Je TOHLE normální?!

 Postavy: Daneš, Křimsk, nová postava Ychtyl, Salámková terezka a idol DPHaj.
(normální třída na základce - mokré stěny, ztracená houba, chybějící křídy ,rozbitá zářivka a zuřivý učitel za stolem.)
U: Jaktože mi protokol z posledního laboratorního cvičení odevzdalo jen 5 lidí?
Ticho
Potutelné usměvy a blbé hlášky
O 10 minut později...
U: když jsme si už vysvětlili,

Postavy: Kř, Tajná ruská agentka Kikinova, X nepřátelských amerických agentů... (sklad výbušnin, 13. avenue, San Banbino) Xšéf: je tu špionka... Zabijte ji! X1,X2,X3,X4 a XX: Ano Boss! (vykakují na TRAK, střílečka...) X1:Ach! Umírám!Chrchly chrchly Ccíp! TRAK: Chaha... Já nikdy neprohrávám! X2: Tady prohraješ!(Je střelen do míst mezi tělem a nohama, umírá)AU! Chcíp! TRak: Když mi řeknete kde je váš šéf tak vás možná ušetrim...možná.. X3,X4 aXX: Nikdy!Chrchly chrchly... (prázdné skladiště výbušnin...vbýhíá šéf a střílí po TRAK.., odstelil výbušninu...) BUM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (ve vybuchujícím skladišti se objevuje černá postava v kozačkách..) Trak:(kupodivu má pocit, že žije) Vy jste doktor? Jste tu ňák rychle? Tak mi k

Ve škole máme takový projekt... Je to o mostech... Pišem, točíme, fotíme a své mosty už uplně nenávidíme... No, a vrámci tohohle projektu jsem šla s kámoškou natočit její most. Sešli jsme ráno v osum u MS, začly jsme točit a.. došla nám kazeta... stavily jsme se na kafy a šly do školy... Byly jsme tam o hodinu dřív... Po skončení vyuč. jsme šly do kabinetu Estetické Výchovy a hledaly učitele, který