Den čtvrtý - Velikonoční

Boží hod velikonoční, velikonoční mazance, velikonoční beránek, velikonoční jidáše, velikonoční vajíčka, velikonoční zvyky a velikonoční tiky.
Probudily mě sluneční paprsky dopadající mi na tvář. Z venku slyším ptačí zpěv. Krásné počasí a to včera televizní rosnička tvrdila, že bude jen pět stupňů nad nulou. Těším se ven, vezmu psa i sestru na dlouhou procházku. Rychle posnídám jidáše s medem a ven! Jen ještě musím zkontrolovat statusy...
Venku je překvapivě chladno. Možná jsem si měla vzít o pár vrstev oblečení více. Začalo sněžit. Jediný kdo z toho má radost je pes. Mezitím, co chytá vločky, mě se sestrou pomalu mrznou ruce. Vzdávám to! Jdeme na tramvaj. Zabahněná bestie děsí většinu cestujících. Kňučí a snaží se dostat k oknu. Nastoupila podezřelá dvojice. Oba dva mají boty se značkou MHD. Že by revizoři? Jedna ruka drží psa, druhá hledá v přeplněné tašce můj a sestřin opencard. S překvapením zjišťuju, že psí lístek po mně není požadován. Minule ho chtěli, teď ne... Mám ho příště kupovat?

Ještě jednou se dnes musím vydat do toho lživého počasí. Chci upéct nějaké velikonoční muffiny a beránka. Lidi jsou zvláštní stvoření, vybrakovali v panice všechno máslo v samoobsluze. A porozbíjeli vajíčka. U třetího Číňana nacházím poslední máslo. Je spotřebováno záhy. Stejně jako koupená vajíčka. Žádné barvit nebudu, mnohem radši je sním. Upeču velikonočního beránka, to stačí. Stará keramická forma je zrádná. Zůstala mi v ní uvězněna půlka berana. To se slepí.