Dneska v tramvaji na cestě domů mě něco napadlo. Bylo to natolik geniální, že jsem si po páté v životě přála mít sebou tužku a papír. Byl to námět na příběh lehoučký, třepotavý a jemný. Bohužel kvůli své jemnoučké struktuře se mi během patnácti minut rozsypal v prach a mně nezbývá nic než blodit v pustinách mé mysli, jetli se tam někde neobjeví. Tam se však naléza myšlenky prachbídné nemající žádnou estetickou úroveň(otázkou je zda myšlenka může mít něco jako estetiku). Tenhle krátký komentář zaplní místo po ztracené myšlence na mém zas otevřeném webu. A až ten prvotní naleznu - možná dnes, možná zítra, možná za pět let- zapíšu si ho, pokud zrovna nebudu bez tužky a papíru....