Scherzo | Down...

Zdál se jí krásný sen... byl barevný, spousta energie, štěstí, radosti.... Vstala a šla si udělat kafe... Studené dlaždice na podlaze v kuchyni ji zebou do nohou... Pouští si televizi, sedá si na starý kožený gauč neurčité barvy s miskou müsli a s kafem... Ve zprávách běží obrázky dokumentujíci ničivé následky zemětřesení v číně, sucha v africe a předsedniství ČR v Eu... Klidně pije kávu dívajíc se na znetvořená těla afričanů a čínanů a na Paroubka, který nadává na nějaké schůzy podobně tlustému politikovi... dopila kafe, jde se obléknou, nalíčí se a de do práce... Potká postarší sousedku láteřící na tu dnešní  mládež (marně si láme hlavu zda to bylo mířené na ni). Jde na tramvajovou zastávku... vidí přijíždět svoji tramvaj... Nemůže ji doběhnout na vysokých podpadcích co si dnes vzala... zítra si vezme tenisky...Sedá si na lavičku... pokukuje po muži stojícím opodál, asi taky čeká na tramvaj... Přijela, nastoupí a sedá si na červenou sedačku. Otvírá rozečtenou knihu, je to román od součastného autora... Začetla se, její mysl se ponořila do příběhu hrdinky, stotožněje se s tou dívkou žijící običejný život... Sakra, zapoměla vystoupit... Jde zastávku zpátky pěšky... Proč si jenom brala ty podpadky?! Přišla pozdě. Šéf s ní chce mluvit. Jde k němu... Hubuje jí, že zase přišla pozdě... moc ho nevnímá, je duchem stále u své knižní hrdinky.... Automaticky se mu omluví nějakou klasickou omluvou a jde pracovat.... Dělá u velké firmy... Zrovna má za ukol vymyslet novou reklamu... nejde jí to... šéf se nedívá... Otvírá knihu a znovu mizí ve svém světě..
Je polední přestávka... s pár koleginěmi jde na jídlo... dá si lehký salát... jako vždy. Znovu sedí u počítače, nic jí nenapadá, má ještě týden... Ale nejspíš si to bude muset vzít domů... Jede domů... Jde se umýt... Dlouho se sprchuje, smývá ze sebe tu špínu velkoměsta... Bere si růžový župan a jde si udělat kávu... Pouští televizy... Běží nějaký seriál... Objednává sí Pizzu go home... jí u televize.... Usne.. .Probudí se a vypne televizy... Jde si lehnout do postele... Usíná... Zdá se jí sen...

Zdál se jí krásný sen... byl barevný, spousta energie, štěstí, radosti.... Vstala a šla si udělat kafe... Studené dlaždice na podlaze v kuchyni ji zebou do nohou... Pouští si televizi, sedá si na starý kožený gauč neurčité barvy s miskou müsli a s kafem... Ve zprávách běží obrázky dokumentujíci ničivé následky zemětřesení v číně, sucha v africe a předsedniství ČR v Eu... Klidně pije kávu dívajíc se na znetvořená těla afričanů a čínanů a na Paroubka, který nadává na nějaké schůzy podobně tlustému politikovi... dopila kafe, jde se obléknou, nalíčí se a de do práce... Potká postarší sousedku láteřící na tu dnešní  mládež (marně si láme hlavu zda to bylo mířené na ni). Jde na tramvajovou zastávku... vidí přijíždět svoji tramvaj... Nemůže ji doběhnout na vysokých podpadcích co si dnes vzala... zítra si vezme tenisky...Sedá si na lavičku... pokukuje po muži stojícím opodál, asi taky čeká na tramvaj... Přijela, nastoupí a sedá si na červenou sedačku. Otvírá rozečtenou knihu, je to román od součastného autora... Začetla se, její mysl se ponořila do příběhu hrdinky, stotožněje se s tou dívkou žijící običejný život... Sakra, zapoměla vystoupit... Jde zastávku zpátky pěšky... Proč si jenom brala ty podpadky?! Přišla pozdě. Šéf s ní chce mluvit. Jde k němu... Hubuje jí, že zase přišla pozdě... moc ho nevnímá, je duchem stále u své knižní hrdinky.... Automaticky se mu omluví nějakou klasickou omluvou a jde pracovat.... Dělá u velké firmy... Zrovna má za ukol vymyslet novou reklamu... nejde jí to... šéf se nedívá... Otvírá knihu a znovu mizí ve svém světě..
Je polední přestávka... s pár koleginěmi jde na jídlo... dá si lehký salát... jako vždy. Znovu sedí u počítače, nic jí nenapadá, má ještě týden... Ale nejspíš si to bude muset vzít domů... Jede domů... Jde se umýt... Dlouho se sprchuje, smývá ze sebe tu špínu velkoměsta... Bere si růžový župan a jde si udělat kávu... Pouští televizy... Běží nějaký seriál... Objednává sí Pizzu go home... jí u televize.... Usne.. .Probudí se a vypne televizy... Jde si lehnout do postele... Usíná... Zdá se jí sen...

Zdál se jí krásný sen... byl barevný, spousta energie, štěstí, radosti.... Vstala a šla si udělat kafe... Studené dlaždice na podlaze v kuchyni ji zebou do nohou... Pouští si televizi, sedá si na starý kožený gauč neurčité barvy s miskou müsli a s kafem... Ve zprávách běží obrázky dokumentujíci ničivé následky zemětřesení v číně, sucha v africe a předsedniství ČR v Eu... Klidně pije kávu dívajíc se na znetvořená těla afričanů a čínanů a na Paroubka, který nadává na nějaké schůzy podobně tlustému politikovi... dopila kafe, jde se obléknou, nalíčí se a de do práce... Potká postarší sousedku láteřící na tu dnešní  mládež (marně si láme hlavu zda to bylo mířené na ni). Jde na tramvajovou zastávku... vidí přijíždět svoji tramvaj... Nemůže ji doběhnout na vysokých podpadcích co si dnes vzala... zítra si vezme tenisky...Sedá si na lavičku... pokukuje po muži stojícím opodál, asi taky čeká na tramvaj... Přijela, nastoupí a sedá si na červenou sedačku. Otvírá rozečtenou knihu, je to román od součastného autora... Začetla se, její mysl se ponořila do příběhu hrdinky, stotožněje se s tou dívkou žijící običejný život... Sakra, zapoměla vystoupit... Jde zastávku zpátky pěšky... Proč si jenom brala ty podpadky?! Přišla pozdě. Šéf s ní chce mluvit. Jde k němu... Hubuje jí, že zase přišla pozdě... moc ho nevnímá, je duchem stále u své knižní hrdinky.... Automaticky se mu omluví nějakou klasickou omluvou a jde pracovat.... Dělá u velké firmy... Zrovna má za ukol vymyslet novou reklamu... nejde jí to... šéf se nedívá... Otvírá knihu a znovu mizí ve svém světě..
Je polední přestávka... s pár koleginěmi jde na jídlo... dá si lehký salát... jako vždy. Znovu sedí u počítače, nic jí nenapadá, má ještě týden... Ale nejspíš si to bude muset vzít domů... Jede domů... Jde se umýt... Dlouho se sprchuje, smývá ze sebe tu špínu velkoměsta... Bere si růžový župan a jde si udělat kávu... Pouští televizy... Běží nějaký seriál... Objednává sí Pizzu go home... jí u televize.... Usne.. .Probudí se a vypne televizy... Jde si lehnout do postele... Usíná... Zdá se jí sen...
 

Její život plyne a plyne furt stejný, neměný... Až jednou... Jde do banky přechází ulici... má zelenou... přiřítil se nějaký frajer ve ferrari... chce uskočit... Tma...
Je v černé místnosti... Myslí si, že je to místnost, stěny ale nevidí... Nad ní vysí na holém drátu červená žárovka... Chce pryč, pryč s černé místnosti, chce na světlo... Utíká směrem, kde by podle ní měla být zeď... Utíká... Utíká... A znovu stojí pod červenou žárovkou... To snad není možný! Chce křičet, ale tma pohltila všechny zvuky... Zkusí se dostat pryč ještě jednou... Utíká...Má pocit, že za chvíly musí být u stěny... Zase stojí pod klidně se pohupující červenou žárovkou...Je zoufalá... Schoulí se do klubíčka... Slzy jí tečou po tváří...Neví, kde je... Jedině...možná...Ne, to nemůže být pravda! Nemůže, to je absolutní blbost! Nemůže! Nemůže....může...je to tak...už  to pochopila... už toví...
Někdo přichází...Nemusí se dívat... ví, kdo to je...jemně ji bere za ruku a odvádí ji pryč....